Letos jsem absolvoval již šesté Mistrovství světa. Poprvé jsem byl v roce 2000 a naposled v roce 2005. Mistrovství světa se koná každý rok o prázdninách. Většinou má seriál MS čtyři závody. Letos měl závody čtyři také a to v Anglii, Andoře, České republice a Japonsku.

Biketrial je velmi těžký sport jak finančně, tak fyzicky. Dostat se do Japonska,Anglie nebo Andory není zadarmo a tak bych chtěl poděkovat svým sponzorům Infotel a Meatfly global wear, kteří mně alespoň částečně přispěli na cestu do Světa.Moc děkuji.

Za rok se jede Mistrovství Světa v Singapooru a Japonsku a nevím jak se tam dostanu. Doufám, že seženu nějaké sponzory. Letos poprvé se konalo MS v Anglii. Většina Českých reprezentantů do Anglie, Andory a České republiky (Březové u Sokolova) jela společným autobusem.

Cesta do Anglie trvala 24 hodin. Plulo se trajektem, takže se bylo na co koukat. Když se přijelo na místo ubytování bylo vážně krásné. Před námi vyhnali dobytek (krávy, ovce, býky, koně, atd.) a řekli tady budete spát. Všichni reprezentanti vybalovali z autobusu věci, které byly potřeba např. stany, přístřešky, vařiče, jídlo a dobrou náladu. Začaly se stavět stany. Jediný já místo stanu vybaloval kolo z krabice.

Až jsme měli všechno postaveno, šlo se pomale spát. Druhý den už jsem šel trénovat. A obhlédnout tréninkovou zónu. Večer jsem šel za kamarády z Japonska. Jsou to super lidé. Další den se přihlašovalo na závody, tak jsem se přihlásil a jelo se kouknout na sekce. Sekce byly asi patnáct kilometrů od kempu. Byly docela těžké. Další den jsem jel závod. Po prvním kole jsem byl první a měl jsem stejně bodů s druhým. Druhé kolo jsem místo toho abych je zlepšil, tak jsem ho pokazil zbytečným pádem. To mě odsunulo na druhé místo. Vyhrál můj nejlepší kamarád Abel Mustieles ze Španělska a třetí byl Maxime Warenghien z Belgie.

Den po závodech mladších se jel závod starších.Já jsem dělal doprovod Jirkovi Kolocovi, který dělal doprovod také mě a to na všech závodech kromě Japonska. Dříve mi dělal doprovod Jirka Hollmann, ale letos na MS nejel. Moc děkuji oběma.

Později se jelo do Andory a to 24 hodin.Cesta byla nudná, ale pobavilo mě Dědictví aneb (píííp) hoši gutntag. Do Andory jsme přijeli asi kolem dvou hodin ráno. Přespali jsme v autobuse a ráno postavili stany. Tentokrát jsme nespali na pastvině, ale na parkovišti z asfaltu. V Andoře bohužel nebylo pořádně kde trénovat protože všechna místa, kde se dalo trénovat tak byly sekce. Závod probíhal dalo by se říct bez problému. Sekce byly v potoku a na vysokých kamenitých stráních. Tenhle závod jsem vyhrál o sedm bodů což je dost.

Potom se jelo domů do Březové u Sokolova. Ubytování bylo chráněno policisty a spalo se ve třídách školy. Bylo to super konečně teplo. Když jsem si šel projít sekce, byly těžké, ale to mně vyhovovalo. Sekce byly ty nejhezčí, které jsem na světě viděl. Závod v Březové byl ten nejlépe udělaný z celého Mistrovství.

Když jsem jel závod, neměl jsem vůbec trému, což je zajímavé. Jelo přes třicet jezdců a já musel jet jako první. Závod jsem vyhrál asi o jedenáct trestných bodů. Byl jsem moc šťastný. Po závodech jeli závod starší a po jejich závodě se jelo konečně domů. Zezačátku jsem se těšil, ale později se mi začalo hrozně moc stýskat po všech kamarádech.

Když jsem měl letět do Japonska, moc jsem se těšil, ale bál jsem se abychom dobře doletěli. Když jsme jeli na letiště do Prahy, stihli jsme to tak - tak.

Nejprve jsme letěli do Koreji a z Koreji do Japonska do města Nagoya. Z Nagoji jsme jeli autobusem asi 250 km do městečka skoro vesnice jménem Itadori. Pořád tam pršelo a bylo 30 stupňů. Den před závodem přestalo pršet a bylo hrozné dusno i přesto jsem šel trénovat. Po tréninku jsem si šel projít sekce. Sekce byly takové zrádné, ale pěkné. Byly umělé, přírodní-potok, kameny, průlezky, atd. Den před závodem jsem samozřejmě nemohl usnout. Když jsem usnul o půl třetí a zbudil se v sedm ráno zdálo se, že jsem vyspaný dobře.

Po snídani jsem jel na závodiště. Tam jsem zjistil, že startuji v deset hodin. Před závodem jsem se šel rozjezdit na takové pěkné kamení a když jsem přeskakoval z jednoho kamenu na druhý uviděl jsem tam černého stočeného hada s červenýma očima. Já mám z hadů velký strach, tak jsem dostal šok, že jsem z toho kola málem spadnul. Když mě volali na start byl jsem docela v šoku.

Odstartoval jsem a závod jsem zajel bez jediné chyby a to za nula trestných bodů a v super čase.

Tím pádem jsem Vyhrál čtvrtý titul Mistra světa a spokojeně docestoval domů, kde je stejně nejlépe.