1. závod - časovka "Do vrchu"
1.6.2004 úterý - celkem ničím zvláštní den, jen snad, že je Den dětí a u hotelu Skalní mlýn se kolen 17:00 hod odstartuje časovka na 11 km, směrem na Šošůvku cez žleb.
Panuje skvělá, pohodová atmosféra. Počasí se vylepšilo, jen ten větřík si nedá říct a fouká o něco víc než normálně. Na start se postavilo devatenáct závodníků různých věkových kategorií a i z něžného pohlaví je tu pár zástupkyň.
Taky to jdu zkusit, drží mě heslo "Důležité je zúčastnit se."
V 17:07 opravdu 1.startující vyráží na trať. Já mám ještě 7min čas, ale trošku nervozity neuškodí a tak za těch pár minut ještě povzbudím ty ostatní.
Start, tak ten se mi fakt nepovedl. 10m ujetých a já nemám zacvaknutou tretru, to je prča a všichni hned dávají pár vtipných poznámek k dobru, ale já to nemám čas okomentovat, protože vyrážím vstříc novým dobrodružstvím. Hlavně bacha na ty retardéry ve žlebu, to se mi honí v hlavě. Po pár metrech první, v pohodě sjíždím a pak zase rozjíždím svého miláčka do větší rychlosti a míjím . . jeskyni v Suchém žlebu kudy trasa vede asi 3,5 km. Je to moc příjemný, taková pohoda. Neměla bych se kochat, ale makat, jenže se nedá odolat a nekochat se. Prvních deset minut je nejhorších, než se člověk dostane do tempa a srdce začne bušit v určitém tempu, které není vražedné. Zvládám to a nechci polevovat, abych nezlenivěla, musím ale hodně opatrně projíždět neboť ta cesta, dříve bývalá silnice, je fakt v ubohém stavu. Díry, kamení a sem tam nějaká větev,ale jinak krásná zeleň, kytičky, mušky atd., no pěknější trať vybrat nemohli, a s dalšími borci v zádech mířím k 2 retardéru. Šup, hop a mám ho za sebou. Do teď to bylo docela do kopce, spíš mírný zvedák, ale celý úsek. Už to mám za sebou, míjím odbočku na Vilémovice a frčím jak drak do Ostrova, kde bydlí Robert, náš mechoš z práce. Toho uvidím až v cíli, kde měří časy všem závodníkům a náš šéf Zdenda startuje na startu. Střílí z poplašňáku, mačká stopky a culí se na jezdce. Jo, máme to šikovný kluky a časovka je vážně dobrá a výživná celou cestu.
Vjíždím do Ostrova a ejhle traktor, a jede jak s hnojem. Toho musím udělat, teda předjet, ale pozor na protijedoucí auta. No smůla, už jsme všichni tři vedle sebe, ale prošlo to, nikdo nezraněn a frčím dál, nožky buší do pedálů... Tady se to pěkně rozjede, mám už půlku za sebou. U sámošky začínám mít pocit vyčerpanosti, ale je to z kopce, tak rozjíždím pořádnej spurt a zasedám. Teď tu rychlost musím udržet, ať to dám do půl hoďky, jinak su salát a úplný máslo! Za Ostrovem míjím holku co startovala předemnou, chudinka už mlela z posledního nebo se mi to možná zdá. Už jen výjezd u lomu a pak odbočka na Šošůku doprava, to bude nejhorší úsek. Ten kopeček mě dal zabrat a to mě dojel mladej borec ze zadu, ten frčel. Snažím se jet rychlý tempo za ním, ale seklo mě, tak raději řadím lehčí a točím to frekvenčně. Dá se to, asi to dojedu. Odbočka a teď už jen kousek a mám to za sebou. Jenže to nejhorší mě teprve čeká. Musím zmobilizovat všechny síly co mě zbyly a dát do toho vše. Už nedovolím nikomu mě ze zadu předjet. Fouká vítr, ale já pořád makám a držím tempo. Už vjíždím do Šošůvky, ale ten kopec je fakt prďák, to je síla. Shazuji na nejlehčí a jdu ze sedla. Nohy tvrdnou a odmítají tempo co nasazuji. Musíš, musíš, musíš!!
To mě pořád zní dokola v hlavě a už vidím cíl, ale je to pořád pár desítek metrů a já vidím na svém sporttestru, že přijde má smrt, ale nevzdávám to. Kluci mě povzbuzují, křičí a to mě hecuje a já podřazuji a dávám si jak čokl, až mě buší v hlavě. Jo, mám na to a spurtuji do cíle. 10 m, 5 m, 3 m, 1 m a CÍL!!!
Přežila jsem, dojela a mám to za 28 min 16 s. Nejsem zase takové máslo a je to do půl hodiny. Protahuji nohy a zjišťuji škody. No hlavně, že jsem celá a srdce se už taky dostává do normálu. Vjíždím do hloučku co stojí u cíle a probíráme zážitky. Počasí nám vyšlo, atmosféra perfektní a trasa skvělá, nedá se tomu nic vytknout. Po dojezdu posledního čekáme na vyhlášení a ocenění tří nejlepších v každé kategorii. Jsou ti kluci, ale zvířata. Zajet to za 22 minut, to bych asi zdechla. No co, příště musím míň koukat po okolí a víc šlapat. Ale co, to já jsem vyhrála v ženských. Těší mě to, tak to se mnou nebude dnes k vydržení. Jsem prostě fakt dobrá.
UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!
5. června 2004
© Nikola Vránová, vlastní krví